Obří říkanky
Giant rhymes

2004

Set of funny rhymes about "The Giant" living in the heavens. Each poem contains a riddle - one deep sky object from summer sky. Of course ... it's all in czech :D

Sada humorných říkanek o "Obru" co žije na obloze. Každá má v sobě hádanku - deep-sky objekt na letní obloze. Ten se měl samozřejmě uhádnout ... kdo by to byl řekl. Poskládáno pro čtyři ročníky Prázdnin pod Hvězdami, astronomického tábora v Rokycanech.

1. básnička o obru - oděvní 

[2005]

V dalekých pláních Mléčné dráh
mezi Orlem, Šípem, Herkulem
malinkatá hvězdná víska
obru byla domovem.

Nejen že byl nenasyta
panděrem svým všude znám
taky velký nafoukanec
zkrátka od přírody pán.

U zrcadla jednou z rána
rudý obr postává
ne dost dobrý jeho pýše
šat jeho se pozdává.

To já přece nebudu
po té hvězdné dědině
chodit jako vagabund
v kapsáčích a v mikině.

Krejčíky si nechám svolat
merit míry pres břicho
pro nejlepší látky poslat
metry příze ... na sako!

Hned z večera do hospody
vykračuje v obleku
ale běda - zmožen pivy
padnul "v gala" na deku.

Jitro pohled neradostný
sako jak když koňovi
vytáhnul by obr z tlamy
nakrknul se oň, co vy?

Ni z pelesti nesesedl
soptí na svou čeládku
vymyslete jak by sako
přežilo noc v pořádku.

Mladá cháska nezvedená
žactvo hvězdných zvláštních tříd
dlouhé dny si hlavu láme
jak jen problém vyřešit.

Konce básník nedočkal se
pero vyschlo a co pak
jak však chlapci úkol zvládli
vidí dnes na nebi zrak.

Kde ale hledat? To věc je těžká
Jakpak se daří hochům teď?
A kolik jich tam vůbec  bylo?
jen na vás ceká odpověď ...

2. básnička o obru - rodinná

[2006]

V dalekých pláních Mléčné dráhy
lištička dává dobrou noc
žil kdysi obr v malinké vísce
a cítil se tam sám - a moc.

Je smutný život v širém Vesmíru
aby v něm člověk jeden byl
nesnadné nést je radost i bídu
a tak se obr oženil.

Za ženu pojal doslova hvězdu
kaši už víc si nevařil
osud mu ale ke všemu štěstí
nemilý dárek přibalil.

Když v krbu rodinném praskají polena
čas v teple ubíhá líně
a tu se objeví z čista a jasna
ukrutná hvězda - tchýně.

Často se přikrádá k obrově chaloupce
pudla na řemínku vodí
povaha úskočná a duše proradná
jazyk rozeklaný hadí.

Potomky nemáte, po nocích flámuješ
pod stolem naděláš drobky
lítáš jen po venku,
vodopád slov z ní šel
nadávek v zásobě stovky.

Zkoušený osudem u stolu v kuchyni
otvírá si obr pivo
pro slzu nevidí, zátka mu upadne
a už je okolo živo.

Cos' to za nemehlo, zvenku se ozývá
ta má snad oči všude
tak dlouho chodí se se džbánem pro vodu
až něco dít se bude.

Vyběhl na dvorek, vyplašil slepice
do chlívka uteklo sele
i s těmi řečmi  poslal zlou hvězdu
jednou provždy .... pryč.

Hrůzou se svíjejí v nastalém pekle
ramena Mléčné dráhy
zlá hvězda zmítá se zlostí a vztekem
a jekot přichází záhy.

Žhaví se doruda, domodra doběla
srší hromy a blesky
září snad stokrát i tisíckrát víc
než kolem ostatní hvězdy.

V tom jak to běsnění nakonec dopadlo
je obr a i my nevinně
naštěstí fyzika ta je jenom jedna
pro hvězdy, pro lidi, pro tchýně.

Ve hvězdných dálavách
kde delfín skáče
a lesklý hrot šípu míří
obrovské křídlo bílého ptáka
neslyšně prostorem víří.

Oko nic nevidí slabá je záře
hvězdáři ostří své triedry
tam zbytek po hvezdě,
kterou jen vlastní vztek
roztrhal úplně na hadry.

Obr teď v kuchyni šťasten a spokojen
za sporák hází si zátky
snad jen ať proboha někdo tu bestii
nesloží z kousků zas zpátky.

 

3. básnička o obru - hledací

[2007]

Ve hvězdné dálavě
u Orla , Labutě
je malý a nízký pahorek.
Vytyčil si obr moc hezkou parcelu,
položil základy na domek.

Žil si tam moc pěkně
v ústraní nerušen,
se ženou a celou rodinou,
postupně vytvořil maličkou osadu,
neměnil by ji za jinou.

Stovky i tisíc let
v klidu a v pokoji,
závaží hodin se kývá,
proběhly okolo jak stádo splašené,
tak už to v životě bývá.

Jednoho pondělka
obzvláště krásného
vítr hnal po poli chmýří,
nezvyklý obrázek vytváří krajina
z obzoru jezdci se blíží.

Podivné postavy krčí se v kabátech
lilii do klopy vetknutou:
Co chcete cizinci?
ptá se jich obrův vnuk
sekeru výstražně zvednutou.

Zlo je na postupu,
Vesmír je ohrožen,
nadchází čas bídy, pokor
jen ty si vyvolen
všechny nás zachránit,
odnésti prokletí v Mordor.

 
Co to tu plácáte?
Jakýpak symbol zla?
Kde ho mám asi tak sebrat?
Snad ne tu mrňavou duhovou věcičku?
... s rozbřeskem mával jim ze vrat.

Silnice k Mordoru
po pláni vine se
duch chobotnice tam straší
Obr se nebojí, jak všichni ostatní,
obava jiná v něm raší.

Do končin zla a tmy,
úzkosti, strachu
bojí se kdokoli zajít.
Obr má problémy jiného ražení
nemůže žádané najít.

Vzpomínka mlhavá
na malý prstýnek,
na dávné dětské hračky,
cvrnkal ho radostně v pokoji v kuchyni,
ztráta pak skončila plačky.

Celou svou chalupu
od sklepa po půdu
obrátil nohama vzhůru,
zoufale hledaje Vesmíru záchranu,
zralý na léčebnou kůru.

Sova zahoukala,
písek se dosypal,
kočka jen oči své mhouří.
Činku co ze skříně spadla mu na palec
zasypal nadávek bouří.

Kde by jen mohl být?
V posledních zbytcích sil
stojí v posledním pokoji.
Snad že by ukryt byl před zraky ostatních
v bedně s hudebními nástroji.

4. básnička o obru - hudební

[2008]

Ve hvězdné vesnici, žil obr, známe ho
nic extra - doktor či pilot,
domek měl, ženu měl, v garáži motorku
takový normální život.

Z práce jde úvozem, kabelu s nářadím
zas další večer do pohody
není kam pospíchat, co tady, chcíp tu skunk
skočí na pivo do hospody.

Každý den výčepní, patoky rozlévá
co z lidí dělají cvoky
točit tak Plzeňské - žel je to daleko
celé ty světelné roky.

Putyka staletá stejná včera jak dnes
za měsíc a jako před týdnem
až na tu malinkou zmuchlanou cedulku
lípnutou na demižon s vínem.

Obr od půllitru, krk si snad ukroutí
očima ostří a mžourá,
co je tam napsáno, zas ňáká novota
zas někde komín se bourá?

"Zakládám kapelu, kdo nástroje máte
přijďte na hudební mejdan
sraz příští úterý, v lokále U koně"
podepsán kapelník - Štefan.

Obr se zamýšlí - co mám tak na práci?
V úterý nebo i jindy?
Půjdu tam určitě, stejně tu jen sedím,
piju a poslouchám pindy.
   
V zaprášené bedně o dvě souhvězdí dál
v krabici na hadry na boty
válí se mi lyra, vždyť jsem hrál ve škole
vzpomenu snad si i na noty.

V úterý U koně schází se ansámbl
spolek to podivný zdá se
sebranka z Vesmíru, možná i okolí
sraz jednou dala si zase.

Basák jak opičák, maník v bílém saku
kornet a ze všeho hlínu
ze seriálu tvor, přišel a naladil
dvanáctistrunnou mandolínu.

Kapelník s kytarou přitáhnul aparát
mikrofon, zesík i bedny
tak asi začneme, víc nás tu nebude
a uši máme jen jedny.

Pět to je akorát, mandola a basa
bez trubky hudba se nehne.
Jen tady chlapisko, tu lyru zahodí
dozadu za bubny sedne.
 
Budem hrát punk a ska, reggae a rokec
s klasikou stejně jsme na kordy.
Nehledat složitost, však nejsme slečinky
nanejvýš tři, čtyři akordy.

Za měsíc máme tu kosmický festival,
nesmíme na to teď dlabat
přijedou nejlepší orchestry co svět měl
Tři Sestry, Wohnout i Kabát.

Třicet dní uteklo, line-up je završen
není čas na strach a na trému
před námi předvedli všichni své umění
naleštit boty a na scénu!

Ze sálu valí se nářez na dvě doby
lítaj židle, mušle, mýdla
koňovi ve štítu slavného lokálu
vyrostla na hřbetě křídla.

Mrtvoly ožívaj, i pes co ho rdousí
na čínském plakátu Mao.
Ve strachu vystoupit po tomhle masakru
odvolal koncert pan Chao.

Večírek zakončí song se všech nejlepší
prazáklad všech písní - Hasiči.
Při pátém repete, přijeli strážníci
hlesli jen zdrceně: "do ...
... háje tady to dneska ale žije".

Pokud vás teď trápí, kde a kdy zahrajou,
zda CD kapela nevydala.
Musíte především, než to vygooglíte,
zjistit jak se vlastně jmenovala.


 

Ve hvězdné dálavě

u Orla , Labutě

je malý a nízký pahorek.

Vytyčil si obr moc hezkou parcelu,

položil základy na domek.

 

Žil si tam moc pěkně

v ústraní nerušen,

se ženou a celou rodinou,

postupně vytvořil maličkou osadu,

neměnil by ji za jinou.

 

Stovky i tisíc let

v klidu a v pokoji,

závaží hodin se kývá,

proběhly okolo jak stádo splašené,

tak už to v životě bývá.

 

Jednoho pondělka

obzvláště krásného

vítr hnal po poli chmýří,

nezvyklý obrázek vytváří krajina

z obzoru jezdci se blíží.

 

Podivné postavy krčí se v kabátech

lilii do klopy vetknutou:

Co chcete cizinci?

ptá se jich obrův vnuk

sekeru výstražně zvednutou.

 

Zlo je na postupu,

Vesmír je ohrožen,

nadchází čas bídy, pokor

jen ty si vyvolen

všechny nás zachránit,

odnésti prokletí v Mordor.

 


Co to tu plácáte?

Jakýpak symbol zla?

Kde ho mám asi tak sebrat?

Snad ne tu mrňavou duhovou věcičku?

... s rozbřeskem mával jim ze vrat.

 

Silnice k Mordoru

po pláni vine se

duch chobotnice tam straší

Obr se nebojí, jak všichni ostatní,

obava jiná v něm raší.

 

Do končin zla a tmy,

úzkosti, strachu

bojí se kdokoli zajít.

Obr má problémy jiného ražení

nemůže žádané najít.

 

Vzpomínka mlhavá

na malý prstýnek,

na dávné dětské hračky,

cvrnkal ho radostně v pokoji v kuchyni,

ztráta pak skončila plačky.

 

Celou svou chalupu

od sklepa po půdu

obrátil nohama vzhůru,

zoufale hledaje Vesmíru záchranu,

zralý na léčebnou kůru.

 

Sova zahoukala,

písek se dosypal,

kočka jen oči své mhouří.

Činku co ze skříně spadla mu na palec

zasypal nadávek bouří.

 

Kde by jen mohl být?

V posledních zbytcích sil

stojí v posledním pokoji.

Snad že by ukryt byl před zraky ostatních

v bedně s hudebními nástroji.

mixlab page - © M.i.X 2008-2017